Marcela Čápová

Rozhovor s Lucií Cajthamlovou

Stařenka
Sešlé zdi a den zavátý smrtí,
v tmavém pokoji se kousek srdce vrtí,
staré tělo, v zrcadle divně se podobá
kus hadru je na něm ozdoba.
Špatný svět a zlostný děti,
ztracený čas, co zpátky nepřiletí.
Svatební věneček, co dala maminka,
rozpadlé přáníčko pro tatínka.
Rozvrzané dveře, co nikdo už neopraví,
nakousané jídlo, co se špatně tráví.
A jsem na to sama,
já co celá léta lásku dávala,
proč jsem děti moje opuštěná zůstala.

Tuto báseň a mnoho dalších napsala dvacetiletá Lucie Cajthamlová z Klášterce nad Ohří. Lucie, která je vyučená kadeřnice, se věnuje i psaní básní a před nedávnem vydala svou první sbírku.

Jak dlouho píšeš básně?Od deseti let.
Což už je deset let. (smích)

Co tě inspirovalo k tomu, že jsi začala psát?
Životní zkušenosti.

Jaký je tvůj nejoblínenější žánr? Jaký typ básně ráda píšeš?
Autobiografie asi. Hodně o sobě, ze sebe. O pocitech ostatních.

Takže ti je jedno, jestli je to vtipné nebo smutné?
Vtipný nebo smutný, to je jedno.

Kdo tě inspiroval k psaní? Nějaký známý poetik? Nebo jsi začala sama od sebe?
No spíš sama od sebe. To když jsem jednou potkala takovýho kluka, kterej se mi líbil. Byla jsem tlustá, v tý době ještě. A tak jsem vymyslela básničku. Něco jako: „Že si s ním dám vepřo-knedlo-zelo a když by se mi chtělo. Jeden krok a už jsem v hovně, když ten kluk jde po mně.“ (smích)

Jaká je tvá nejoblíbenější básnička? Ta, kterou jsi napsala ty, nebo kterou jsi někde četla?
Určitě ta „Stařenka“, pak „Umírej v pokoji“, to je o starých lidech, co se měli celý život rádi. A „Hniju za živa“ je dost dobrá.

To jsou samé takové....
Takový morbidní (smích).

Máš ráda nějakého českého básníka?
(váhá) Gerner? Jo, asi Gernera.

Vydala jsi i sbírku básní, kde to bylo?
Vydala jsem jí v Roudnici nad Labem, ale je to jenom takový umělecký, jakože po výstavách, nebo v galeriích. A teďka plánujeme další a ta bude v Klášterci nad Ohří. To bude někdy v červnu, budou tam taky fotky od Slávka Růty.

V Roudnici nad Labem? Kdy to bylo?
To bylo....to byl říjen, letošního roku.

Jak se jmenuje tvá sbírka básní?
„Poezie kopanců a polibků“.

Kolik je v ní básní?
Třicet.

A jakého jsou žánru?
Tak různý, o životě.

Co ti vlatně přineslo psaní básniček?
Vybití emocí někam jinam, než...Prostě si vybiju svoje pocity radši na papír, než někde jinde.

Takže ti to pomáhá?
Jo, pomáhá, právě kvůli vybití těch emocí.

Zpráva z rozsvícení stromečků na chomutovsku

Na Chomutovsku se rozzářily vánoční stromky

Klášterec nad Ohří - Jak je již v době adventu zvykem, ve městech se rozsvěcejí stromky a vánoční osvětlení. Ne jinak tomu byla u třech „metropolích“ chomutovska - Kadaň, Klášterec nad Ohří a Chomutov. V tomto pořadí se na náměstích rozsvěcely vánoční stromky.

Kadaň rozsvěcela svůj stromek již 28. listopadu. Celá vánoční akce začala již v dopoledních hodinách. Na náměstí vyrostli stánky, kde se prodávalo vánoční cukroví, slaďoučká medovina i voňavé svařené víno. A pokud jste měli hlad, nemuseli jste se o svůj žaludek bát. Na každém rohu voněly klobásky či pravé české bramboráky.
Součástí této akce bylo i představení kadaňských ochotníků divadla Navenek. Na podiu vystoupili i hudebníci a nehráli nic jiného, než vánoční koledy. Pár slov řekl také starosta města pan Kulhánek. Tradičně všem popřál hezké a klidné svátky.
Vše vyvrcholilo rozsvícením stromku a ohňostrojem.
Na náměstí však nestál pouze rozsvícený stromek. Jak je již v Kadani tradicí, děti ze škol a školek si ozdobily své vlastní stromky. A ne klasickými vánočními ozdobami, ale vším možným i nemožným. A výsledkem je 12 originálních stromečků.

V Klášterci vše začalo až po 13:00 hodině. Na náměstí se též objevili různé stánky a stánečky, ať už s vánočními suvenýry, či s jídlem a pitím. Mimo stánků bylo na náměstí i pódium, kde se za celé odpoledne vystřídal ženský komorní orchestr Fantasie, vokální soubor Kiksvokal Tomáše Bartáka, Krušnohorská dudácká muzika či flétnový soubor Pettini. V horní části náměstí byl k vidění betlém, ukázky dobových řemesel a vánoční zvyky.
Kolem šesté hodiny byl na programu projev pana starosty Houšky a zapálení první svíce na adventním věnci.
Slavnostní večer byl zakončen pompézním ohňostrojem a rozsvícením stromku. Stromek je zpívající, každou hodinu od 8:00 – 18:00 zahraje některou ze světových koled.
Toto však není poslední klášterecká vánoční akce. Před Vánocemi se bude v prostorách zámku hrát divadelní hra s názvem Betlém. Toto představení je v Klášterci již tradicí.
Hra pojednává o putování Marie a Josefa do města Betléma. Ježíšek se narodí v salaši, kam mu chodí bohatí i chudí přát hodně štěstí do života. Divadelní představení zahraje ochotnický soubor Klas.

V Chomutově, největším městě chomutovska, se nic nedělo až do páté hodiny odpoledne. Na pódiu, které stálo uprostřed náměstí vystoupil chomutovský herecký soubor. Představení byly hlavně pro děti, kterých byly na náměstí stovky. Samozřejmě žádnému nesměly chybět svítící čertovské rohy. Jelikož rozsvícení se konalo na Mikuláše, tedy dne 5.12., neobešla se tato akce bez množství čertů, Mikulášů a andělů. Ti nejhezčí a nejstrašidelnější byli k vidění na statku u Podkrušnohorského Zooparku. Zde poslouchali neúnavné zpívání a recitování dětí. Samozřejmě každé dostalo za svůj výkon sladkou odměnu. Na statku je též umístěn živý betlém se všemi zvířaty, na které si vzpomenete.
Kolem páté hodiny však Mikuláš s bandou zlobivých čertů a hodných andělů sedl na žebřiňák tažený koňmi a vydal se do města. Přesněji směrem k náměstí 1. Máje. Tam se však čekalo už jen a jen na ohňostroj.
Ten byl spuštěn okolo šesté hodiny večer. Ohňostroji přihlíželo náměstí plné lidí. Když vše skončilo, všichni se vraceli domů s úsměvem a s myšlenkou, že Vánoce už jsou zase tady.

Článek o osudu říčanského kina

Osud kina je stále v nedohlednu

I když se o budově kina dlouho jedná, zastupitelé pořád neví, co s objektem bude
Říčanské zastupitelstvo se už dva roky nemůže dohodnout na tom, jak naložit s chátrající budovou kina. Starostka města Adriena Mrázová k této věci oznámila, že rekonstrukce není kvůli nákladnosti možná.
Skoro dvacet let se provozování říčanského kina předává od provozovatele k provozovateli jako horký brambor. V roce 2005 převzala provoz skupina mladých lidí, vytvořili projekt Filmové lázně. Kino od té doby nebylo bráno jenom jako prostor pro promítání filmů, ale jako kulturní centrum, kde se konaly koncerty, výstavy a různé vzdělávací akce.

Oprava je nutná

Ani tentokrát však příběh neměl šťastný konec. Kino bylo ve špatném stavu a město odmítlo financovat rekonstrukci. A tak, i přes zájem diváků, v roce 2007 kino i se svým projektem skončilo.
Po dlouhých jednáních a mnoha nápadech, (z nich nejbizarnější asi byl, udělat z kina tělocvničnu pro děti a seniory) co s kinem udělat, se zastupitelstvo zprvu shodlo na tom, že budovu nechají zrekonstruovat.
Místo kina, které bylo v Říčanech jediné, tu mělo stát multifunkční centrum, kterým je v současné době Městské kulturní středisko Labuť.

Proti tomuto návrhu se ohradil jeden z říčanských občanů, Ing. Leoš Vojtěch. Podle něj je toto centrum zbytečné, jelikož se staví nová škola.Zde je totiž možné všechny tyto činnosti, jako např. volnočasové aktivity pro děti a mládež, sportovní vyžití dětí provozovat. A v neposlední řadě se stavbou nové školy uvolní budova U Slunečnice, která se dá využít např. jako školka či jesle.

Záchrana je možná

Poslední zprávy však poukazují na to, že budova kina se rekonstruovat nebude. Město nemá na opravu potřebné finance. Připadá tedy v úvahu prodej, pronájem, nebo zbourání celého objektu. Ale vzhledem k tomu, že město již dříve vypsalo výběrové řízení na pronájem budovy a své rozhodnutí poté zrušilo, je nepravděpodobné, že by kino chtěl ještě někdo pronajímat. Tak nám tedy zůstal prodej a zbourání.
To, jestli bude chtít budovu někdo koupit a odejme tak kouli z nohou zastupitelů, je ve zatím hvězdách.
MAC

Marcela Čápová

pondělí 14. prosince 2009

Moje práce

Osobní údaje

Pravidelní čtenáři

Archiv blogu